Tvorba bestiáře: Lykantropové

Abysme rozšířili základnu přispěvatelů Bestiáře, rozhodli jsme se vyzkoušet nový přístup. Podobně jako u hry samotné nezáleží ani tak na umu a zkušenosti jako na odhodlání bavit sebe i ostatní, bude v kapitole o lykantropech vesměs jedno, jak dobře umíš psát. Důležité je inspirovat.

Máš nějakou poutavou historku, kde je klíčovou postavou kancodlak, krysodlak, medvědodlak, tygrodlak nebo vlkodlak? Pokud ano, poděl se o ní! Nejpoutavější příběhy převedeme přímo tady na webu do pracovní verze textu pravidel, ze kterého budou hned moct čerpat PJové hledající do své hry nějakého člověka se srdcem šelmy.

Lykantropové (verze 1.0)

Lykantrop – zrůda s lidskou tváří zakrývající zvíře uvnitř. Málo nestvůr dokáže vyvolat víc hrůzy, ať už ve shluku chalup u lesa, kterému se stěží dá říkat vesnice, nebo v metropoli obehnané mocnými hradbami. Může to být kdokoli: potulný kejklíř, hospodský rváč, samotářský dřevorubec, elitní žoldnéř, kapitán stráže. Ve zvířecí podobě je mocný, trhá těla na cáry a vysmívá se zbraním, které se neškodně odrážejí od jeho kožichu. V lidské podobě je horší – soused podezírá souseda, matka za úplňku špehýrkou sleduje kolébku vlastního syna. Nikdo není v bezpečí, dokud napůl zvíře, napůl člověk neleží s uncí stříbra v srdci dva sáhy pod zemí.

O původu druhů. Lykantropové jsou staří jako humanoidi sami. Mýtů o jejich vzniku je tolik, co ras a kultur dohromady. Tu lehl muž s vlčicí, tam duch tygra posedl žárlivou ženu. Shoda panuje v jediném: lykantropie se přenáší krví.

Takzvaní praví lykantropové dědí v tomto stádiu nevyléčitelnou nemoc od aspoň jednoho z rodičů. Na humanoidní rase v takovém svazku nezáleží, ale páry lykantropů různého druhu bývají bezdětné, což fascinuje nejednoho alchymistu či léčitele. Velmi vzácně vznikne pravý lykantrop spontánně, často z humanoida, který svojí povahou odpovídá tomu druhu.

Nakažení lykantropové přišli do styku s pravým lykantropem, nebo aspoň zbytky jeho zvířecí či hybridní formy. Sebemenší kousek takové látky, který se dostane do krve dosud neinfikovaného humanoida, může vyvolat prudký nástup nemoci. Ta se projeví hned následujícího úplňku, kdy na sebe nemocný vezme zvířecí podobu lykantropa a zcela pozbude kontrolu nad vlastním počínáním, dokud měsíc nezmizí a on či ona se nepromění zpět. V raných stádiích lze tuto nákazu léčit, ale každá proměna snižuje účinnost dosud vyvinutých prostředků. Navdory tomu, co se běžně tvrdí, nelze nakaženého lykantropa během proměny přivést k rozumu ani ochočit. Nakažení lykantropové také nepřenášejí nemoc jinak než na vlastní potomky.

Bestie uvnitř. Nejvýraznějším rozdílem mezi pravými a nakaženými lykantropy je podstata jejich proměny. Pro pravé lykantropy je samotná proměna přirozená, rychlá a bezbolestná, někteří z nich při ní dokonce pociťují rozkoš. Také nemá nejmenší vliv na jejich myšlenkové pochody. Nakažení lykantropové naopak mohou strávit i celé hodiny v obrovské bolesti doprovázející přeměnu stavby těla – a ta bolest je to poslední, co si pamatují. Po stejně mučivé proměně zpátky si nepamatují nic z prožité noci, možná s výjimkou několika mlhavých zvuků a pachů. Tělo si časem zvykne a proměna se urychlí, ale mysl se s proměnou nesrovná nikdy.

Stříbrná kulka. Jediným prostředkem, jak lykantropa spolehlivě sprovodit ze světa, je zbraň odlitá ze stříbra, nebo alespoň postříbřená. Na co ale mnoho rádoby lovců zapomíná – a doplácí – je nutnost stříbro ve smrtící ráně ponechat. Nemusí jít nutně o zbraň, spousta veteránů používá i mince, které pak bohatě nahradí z vypsané odměny. Účinek takového vkladu je dvojí: jednak potlačuje lykantropovu regeneraci, ale zároveň takto zajištěné tělo nešíří nákazu dál.

Kancodlak

Zpracovává se 1 příspěvek…

Krysodlak

(Nikdo zatím žádným textem nepřispěl. Buď první!)

Medvědodlak

(Nikdo zatím žádným textem nepřispěl. Buď první!)

Tygrodlak

Zpracovávají se 2 příspěvky…

Vlkodlak

Zpracovává se 1 příspěvek…

3 comments

    • V současné době nemáme kapacitu na tvorbu nových druhů.

  1. Tygrodlak
    Pršelo. Ztichlou návsí šel muž, kápi měl staženou hluboko do čela. Nedíval se příliš na cestu, domů by trefil i poslepu. Jak tak z límce jeho kápě stékaly potůčky deště, hlavou mu vířily myšlenky. Toho večera toho v krčmě slyšel až až. Mlynářovi něco v lese roztrhalo pomocníka. Jedinými svědky byli Petr a Jan. O chudákovi Janovi všichni věděli že je poněkud slabomyslný, ale když přilezl po dvou dnech domů a jenom koktal něco o obrovském chlapovi a kočce, všichni došli k závěru, že se zbláznil. Naproti tomu Petr tvrdil že je přepadl ohromný rys a toho nešťastného hocha zcela vykuchal. A včera zmizelo to koželuhovo děvče. Zabočil za roh a zamířil k rychtě. Vtom se před ním pohnul stín a on uviděl vysokého elegantního muže, asi o hlavu vyššího než byl on sám. Když se usmál odhalil oslnivě bílý chrup. Nejpodivnější na něm ale byly jeho oči. Jeho žlutozelené duhovky ani zdaleka nepřipomínala lidské. ,,Pane rychtáři, nepochybně jste slyšel již o tom neštěstím s tím hochem a tím děvčetem?“ Řekl medovým hlasem vlnícím se jako tráva ve větru. ,,Kolik byste dal za to kdyby to zvíře zmizelo?“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *